ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ
PICEK

Jak se bránit domácímu násilí?

 

Domácí násilí může mít celou řadu forem. Někdy se objeví jen jedna z nich, ale spíše se vyskytuje v kombinaci. Nejčastěji jde o psychické násilí (zesměšňování, ponižování, výhrůžky, vydírání, pronásledování, neustálá kontrola), které je doprovázeno fyzickými útoky. Oběť domácího násilí bývá izolována od svého okolí – přátel, příbuzných, známých. Nesmí je navštěvovat a ani oni ji. Nikam nemůže bez doprovodu a dohledu útočníka (například k doktorovi či na úřad). Ten chce mí absolutní kontrolu nad jejím životem. To se často projevuje i tím, že oběti nedává nebo dokonce nenechává žádné volné finanční prostředky. Požaduje převod veškerého majetku na jeho osobu. Násilník nastavuje své oběti velice přísný režim, ve kterém musí bezchybně dodržovat veškeré jím vytyčené povinnosti. V případě jejich nedodržení (většinou nedodržení podle představ násilníka), následují tresty (fyzické, zákazy, neposkytnutá financí apod.).

 

Pro domácí násilí je typické, že je dlouhodobé, opakuje se. V průběhu času se stupňuje do čím dál závažnějších forem a klasicky se děje „za zavřenými dveřmi“.

 

Domácí násilí není normální a rozhodně není v pořádku! Přestože je pro oběť domácího násilí velmi těžké se z vlivu útočníka vymanit, náš právní řád dává těmto obětem celou řadu prostředků obrany. Navíc existuje celá řada neziskových organizací, které nabízí pomoc obětem domácího násilí.

 

V tomto článku se budeme zabývat právními možnostmi obrany proti domácímu násilí a dopady domácího násilí do dalších právních oblastí jako je rozvod či dědění.

 

Ochrana před domácím násilím

 

1)     Rovina občanskoprávní

Nový občanský zákoník ponechává obětem domácího násilí požadovat vykázání osoby násilníka ze společného obydlí. Je úplně jedno, kdo je vlastníkem nemovitosti, ve které se oběť nachází. Častým omylem je domněnka, že pokud je násilník vlastníkem domu nebo bytu, ve kterém s obětí žije, může si zde dělat, co chce a oběť to musí strpět. Tak tomu není! Vykázání můžete žádat bez ohledu na vlastnictví místa, kde spolu žijete!

 

Vykázání se děje formou předběžného opatření, jehož návrh se podává k soudu, v jehož obvodě se nachází společné bydliště. Pokud soud toto opatření vydá, je násilníkovi zakázán vstup do obydlí. Stejně tak se nesmí zdržovat v jeho okolí. Porušení tohoto zákazu může být kvalifikováno jako trestný čin maření soudního rozhodnutí. Nejdéle toto opatření může trvat půl roku, po tuto dobu by měli být oběti domácího násilí schopné vyřešit svou situaci.

 

§ 751

Omezení či vyloučení práva na bydlení

(1) Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet.

(2) Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se jedná o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti.

 

§ 752

Délka omezení nebo vyloučení

Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.

 

§ 753

Ochrana proti domácímu násilí

Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné domácnosti.

 

§ 400

Místní příslušnost

K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný obecný soud navrhovatele.

 

§ 401

Zahájení řízení

Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat jen na návrh.

 

§ 402

Náležitosti návrhu

(1) Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele.

(2) Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o návrhu rozhodnout, soud vyzve navrhovatele vhodným způsobem k doplnění návrhu a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě. Nedojde-li soudu doplnění návrhu ve lhůtě pro rozhodnutí nebo není-li možné navrhovatele vhodným způsobem ve lhůtě pro rozhodnutí vyzvat k doplnění návrhu, soud návrh odmítne. Ustanovení o opravení nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije.

 

§ 405

Rozhodnutí

(1) Vyhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením zejména, aby

a)

opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,

b)

nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele a nezdržoval se tam,

c)

se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo

d)

se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.

(2) V rozhodnutí soud poučí odpůrce o právu odnést si ze společného obydlí věci uvedené v § 493. Navrhovatele soud poučí o dalších vhodných opatřeních směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na zahájení řízení ve věci samé. Soud navrhovatele poučí také o možnosti podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 410.

(3) Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným opatřením odpůrci stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům.

 

 

 

2)     Trestněprávní rovina

Týrání osoby žijící ve společném obydlí (manžela, dítěte, rodiče či osoby svěřené..) je jednání, které trestní právo hodnotí jako vysoce společensky škodlivé. Jde o trestný čin, jehož trestní sazba se v závislosti na okolnostech případu pohybuje v rozmezí dvou až 12 let odnětí svobody. Ubližování na zdraví druhé osoby je nepřípustné a je přísně trestáno. Je-li tato osoba navíc zranitelnější právě v důsledku toho, že žije s násilníkem ve společném obydlí a je často závislá na jeho výživě, pak je toto jednání ještě více zavrženíhodné a o to přísněji trestáno.

 

§ 199

Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a)

spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,

b)

způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,

c)

spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo

d)

páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1

a)

těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo

b)

smrt.

 

 

Toto jsou prostředky, které slouží k ochraně před domácím násilím, ale aplikovat je zle v podstatě až ve chvíli, kdy k domácímu násilí došlo. Proto je důležité neponechávat nic náhodě a v případě, že začnete pozorovat první náznaky domácího násilí, začít situaci řešit například rozvodem nebo opuštěním společné domácnosti.

 

Vliv domácího násilí na další právní vztahy

 

Nový občanský zákoník myslí na oběti domácího násilí v celé řadě dalších ustanovení.

 

1)     Dědění

Protože podle občanského zákoníku patří manžel do první a druhé dědické skupiny, myslí zákon na situaci, kdy by oběť domácího násilí zemřela před rozvodem manželství. Je zřejmé, že taková osoba by neměla těžit ze smrti osoby, které způsobovala za života bolest a psychicky jí ubližovala.

§ 1482

Řízení o rozvod manželství

(1) Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.

(2) Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.

 

2)     Vyživovací povinnost

V tomto ustanovení zákon myslí na úpravu výživného po rozvodu manželů. Za zákone stanovených podmínek má rozvedený manžel nárok na výživné. Je ale absurdní, aby byl vyživován bývalým manželem, kterého týral a na němž se dopouštěl domácího násilí.

 § 762

[Návrha na stanovení vyživovací povinnosti soudem]

(1) Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

(2) Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání, které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.

 

Hledáteli právní zastoupení či potřebujete právní konzultaci, neváhejte nás kontaktovat!


 

E-mail: info@akpicek.cz

mapa webu Webdesign STUDIO VIRTUALIS